Právě jste porodila, život se vám obrátil naruby a všichni kolem opakují, že teď byste měla prožívat nejšťastnější období svého života.
Jenže vy možná brečíte ve sprše, vyjedete na partnera kvůli maličkosti nebo ležíte ve tři ráno s očima dokořán, i když dítě konečně spí, a v hlavě vám běží: „Co je se mnou sakra špatně?“
Jestli se v tom poznáváte, nejste rozbitá, nejste špatná máma a rozhodně v tom nejste sama.
Tenhle text vysvětluje rozdíl mezi baby blues vs poporodní deprese, jak vypadá poporodní úzkost, a jak poznat, kdy jde „jen“ o hormonální propad a kdy už je čas říct si o odbornou pomoc. Pokud se vás byť jediná věta dotkne, zkuste číst dál. Pro některé ženy jsou tyhle informace doslova život zachraňující.
Většina porodních asistentek v Česku (i na Slovensku) na baby blues upozorňuje ještě před porodem nebo na oddělení šestinedělí. Dokud je miminko v břiše, zní to abstraktně. Pak přijedete s dítětem domů a najednou přesně chápete, o čem mluvily.
Baby blues se objeví u až 70–80 % čerstvých maminek. Zhruba 7–8 z 10 žen tedy po porodu nějakou formu poporodního splínu zažije.
Souvisejí hlavně s:
Neznamená to, že jste slabá. Vaše tělo a mozek prostě reagují na obrovskou změnu, která přišla strašně rychle.
První výrazné výkyvy nálad po porodu přicházejí většinou brzy.
Kdy začíná baby blues?
Typicky 2. až 3. den po porodu
(často ve chvíli, kdy odchází první adrenalin nebo když odjíždíte z porodnice domů).
Kdy mívá baby blues vrchol?
Hodně žen popisuje 5. den po porodu jako totální „den na zhroucení“.
Jak dlouho baby blues trvá?
Obvykle se do 2 týdnů po porodu zklidní.
Pořád můžete být unavená a citlivější, ale ty nejprudší a nečekané emoční vlny postupně mizí.
Pokud jsou vaše potíže po 2 týdnech pořád silné nebo se zhoršují, je to velký signál probrat to s praktickým lékařem, gynekologem nebo dětským lékařem a zvážit depresi po porodu.
Příznaky baby blues bývají hodně rozhárané. Jednu minutu se culíte na miminko, jaké dělá srandovní obličeje, a za chvíli brečíte, protože se vám připálil rohlík v troubě.
Mezi běžné příznaky baby blues patří:
náhlé výkyvy nálady
Chvíli je vám fajn, za chvíli pláčete nebo jste protivná.
plačtivost
Slzy „bez důvodu“. Často večer nebo když odejdou návštěvy.
podrážděnost
Vyjedete na partnera nebo rodinu kvůli maličkosti, všechno vás rozčiluje.
úzkost
Víc než obvykle se bojíte, jestli dobře kojíte, jestli miminko spí „správně“, jestli něco neděláte špatně.
problémy se spánkem i když miminko spí
Jste vyčerpaná, ale hlava nejde vypnout.
pocit zahlcení
I základní denní úkoly (krmení, přebalování, sprcha) ve vás budí dojem, že běžíte maraton.
U baby blues ale navzdory všemu obvykle platí, že:
Pokud to na vás zhruba sedí, jste nejspíš v pásmu baby blues. Hodně pomůže odpočinek, praktická pomoc a ujištění, že je to běžná součást šestinedělí.
Poporodní deprese (deprese po porodu) není jen baby blues, které se „nějak protáhlo“. Je to duševní onemocnění, které si zaslouží léčbu stejně jako jakákoli fyzická nemoc.
Podle odhadů a studií v ČR i Evropě zažije 10 až 20 % maminek v prvním roce po porodu poporodní depresi. To je minimálně 1 z 10 žen, spíš víc, protože spousta z nich o svém stavu nikdy nikomu neřekne.
Tady bývá velké zmatení.
Poporodní deprese:
Možná si říkáte: „Mému miminku jsou 4 měsíce (nebo 9), to už přece poporodní deprese začít nemůže?“
Může. Celá doba do jednoho roku po porodu se pořád bere jako poporodní období.
Každá žena prožívá poporodní depresi trochu jinak, ale některé příznaky deprese po porodu se opakují:
Pokud si u sebe všímáte víc takových příznaků většinu dní po dobu delší než 2 týdny, je čas začít řešit pomoc při poporodní depresi:
dlouhodobý smutek nebo prázdnota
Cítíte se sklesle, „mimo“, bez naděje, většinu dne a skoro každý den.
ztráta zájmu a radosti
Věci, které vás dřív bavily (seriály, knížky, koníčky, i mazlení s miminkem), jsou najednou úplně „bez šťávy“.
malý nebo žádný zájem o miminko
Postaráte se o jeho potřeby, ale uvnitř cítíte spíš odstup, podráždění nebo lhostejnost.
silná úzkost nebo panické ataky
Přichází vlny intenzivního strachu, buší srdce, třesete se, může se vám motat hlava, máte pocit, že omdlíte nebo se zblázníte.
těžké navazování vztahu s miminkem
Nepřichází žádný „zázračný příval lásky“, o kterém všichni mluví. Třeba necítíte nic, dokonce i vztek.
neschopnost fungovat
Běžné věci jsou nad vaše síly. Obleknout se, dojít do sprchy nebo odepsat na zprávu je „moc“.
uzavírání se před ostatními
Neberete telefony, rušíte návštěvy, chcete být sama nebo máte pocit, že vás nikdo nechápe.
změny spánku
Buď nemůžete usnout ani když miminko spí, nebo naopak spíte neúnosně moc a utíkáte tak před realitou.
změny chuti k jídlu
Téměř nejíte, nebo naopak jíte neustále, abyste se uklidnila.
pocity viny, bezcennosti, „jsem hrozná máma“
Jste k sobě extrémně tvrdá, kritizujete se za každou maličkost, máte pocit, že vaše dítě by si zasloužilo někoho jiného.
myšlenky na ublížení sobě nebo miminku
Můžou to být vtíravé obrazy, kterých se leknete, nebo i konkrétnější představy a plány.
U těch posledních dvou bodů je důležité jasné sdělení:
To, že vás napadnou myšlenky na ublížení sobě nebo dítěti, z vás nedělá zrůdu. Je to známka toho, jak moc je vám špatně. Potřebujete rychlou pomoc a bezpečí, ne stud a odsouzení.
Některé ženy nejsou po porodu hlavně smutné, ale vyděšené.
Jste neustále jak „na stráži“, buší vám srdce, pořád kontrolujete, jestli miminko dýchá, každou malou tečku na kůži hledáte na internetu ve dvě ráno.
To může být poporodní úzkost, která se může objevit samostatně nebo jako součást poporodní deprese.
Určitá míra obav je normální. Poporodní úzkost ale vypadá jinak:
přehnané, nekončící obavy
Myšlenky se točí v kruhu. Nemůžete se uklidnit ani logickými argumenty.
zrychlené, prudké myšlenky
Hlava jede na plné obrátky, od jednoho „co když“ k dalšímu, až jste úplně vyčerpaná.
neustálé kontrolování nebo vyžadování ujištění
Opakovaně kontrolujete, jestli miminko dýchá, často voláte partnerovi nebo rodině, jestli je „tohle normální“.
tělesné příznaky
Tlak na hrudi, bušení srdce, závrať, pocení, pocit, že se něco hrozného každou chvíli stane.
neschopnost se uvolnit
I když je miminko očividně v bezpečí a spí, vaše tělo je v permanentním poplachu.
vyhýbavé chování
Bojíte se usnout, jezdit MHD, jít mezi lidi nebo někomu jinému miminko půjčit, „co kdyby se něco stalo“.
Některé ženy s poporodní úzkostí se necítí výrazně smutné, takže mají pocit, že nemůžou mít „depresi“. Ve skutečnosti se často prolíná poporodní deprese a poporodní úzkost dohromady a diagnózy se překrývají.
Pomáhá podívat se na obě stavy vedle sebe. Zkuste si při čtení upřímně říct, kam se víc blíží vaše zkušenost.
Baby blues
Poporodní deprese
Pokud silné příznaky začnou až po dvou týdnech nebo do té doby nezmizí, je na místě uvažovat spíš o depresi po porodu než jen o baby blues.
Baby blues
Poporodní deprese
Baby blues
Poporodní deprese
Pokud si říkáte: „Jak dlouho může trvat baby blues? Jsem čtyři týdny po porodu a je mi pořád hrozně,“
je to výrazný signál probrat příznaky poporodní deprese s odborníkem.
Nedostatek spánku zhorší úplně všechno. Pár otázek vám může pomoct udělat si v sobě trochu jasno:
Kdybyste si zázrakem týden úplně dospala, myslíte, že byste byla víceméně „zase to svoje já“?
Nebo je vám tak úzko nebo smutno, že ani představa odpočinku na tom nic nemění?
Máte během dne aspoň krátké okamžiky, kdy je vám docela dobře?
Nebo je tíha, strach nebo prázdnota přítomné od rána do večera?
Říká vám někdo z blízkých, že „nejste ve své kůži“, že vypadáte hodně zničeně nebo jinak než obvykle?
Důležitý je i váš vlastní vnitřní pocit. Pokud vám něco uvnitř tiše říká: „Myslím, že potřebuju pomoc,“ zkuste ten hlas poslechnout. Bývá velmi přesný.
Mnoho maminek odkládá pomoc při poporodní depresi, protože se stydí. Nebo si říkají: „Jiní to mají horší, měla bych to zvládnout sama.“
Nemusíte spadnout úplně na dno, abyste „měla nárok“ na podporu.
V ČR:
Potřeba pomoci neznamená automaticky, že vám někdo vezme dítě. Cílem odborníků je, abyste byla vy i miminko v bezpečí a spolu. Léčba poporodní deprese je o tom, aby se vám ulevilo a získala jste zpět sílu, ne o potrestání.
Na návštěvu u lékaře nemusíte přijít s dokonale připraveným projevem. Stačí to načnout.
Pokud to jen trochu jde, zkuste se svěřit aspoň jednomu člověku, kterému věříte:
Můžete říct třeba:
Někdy pomůže i to, že jim ukážete článek jako je tento, který máte uložený v mobilu, a řeknete: „Tohle jsem já.“
V Česku se můžete obrátit na:
Můžete říct například:
„Od porodu se cítím hodně špatně, smutně a úzkostně. Trvá to víc než dva týdny a bojím se, že mám poporodní depresi.“
Je užitečné zmínit konkrétní známky poporodní deprese nebo poporodní úzkosti, které na sobě pozorujete: že se vám nedaří navázat vztah s miminkem, máte panické ataky, cítíte beznaděj, vtíravé myšlenky.
Máte právo, aby vás brali vážně. Pokud máte pocit, že vás někdo odbývá, můžete trvat na dalším vyšetření nebo zkusit jiného lékaře.
Mnoho praktických lékařů, gynekologů i psychologů používá krátký dotazník nazývaný Edinburská škála poporodní deprese (EPDS).
Je to sada 10 otázek na to, jak jste se cítila v posledních 7 dnech, například:
Odpovídá se výběrem z možností typu „většinu času“, „často“, „zřídka“, „vůbec“.
Z odpovědí se spočítá skóre, které napoví, jestli u vás může jít o poporodní depresi nebo zda byste měla dostat větší podporu.
EPDS sama o sobě není definitivní diagnóza, je to orientační nástroj, podle kterého se lékař rozhoduje, co dál.
Pokud máte obavy, můžete si Edinburskou škálu vyhledat i sama na internetu, vyplnit si ji doma a vzít vyplněný dotazník s sebou na kontrolu.
Poporodní deprese i poporodní úzkost jsou léčitelné stavy. Spousta žen se s dobrou péčí úplně zotaví. Nemusíte to „přetrpět“ celý rok.
Časté možnosti jsou:
kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
Pomáhá rozpoznat myšlenkové a behaviorální vzorce, které zhoršují vaši náladu a úzkost, a nahradit je realističtějšími.
poradenská nebo podpůrná psychoterapie
Bezpečný prostor, kde můžete mluvit o porodu, změně identity, partnerském vztahu i o tom, jak se cítíte v nové roli mámy.
V Česku můžete vyhledat:
Čím dřív se ozvete, tím menší je šance, že se váš stav bude zhoršovat.
Někdy samotná terapie nestačí, zvlášť pokud jsou příznaky silné nebo trvají dlouho.
V takovém případě může praktický lékař nebo psychiatr doporučit antidepresiva. Mnoho žen má z léků strach, hlavně pokud kojí. Proto je důležitá kvalitní informace.
Důležité body:
I neléčená deprese po porodu má svá rizika: pro vaše zdraví, vztah k miminku i fungování celé rodiny. Léčba vás chrání i jako mámu.
Nikdy nezačínejte ani neukončujte užívání léků bez domluvy s lékařem. Pokud máte pochybnosti, ptejte se, žádný dotaz není „hloupý“.
Žádné léky ani terapie nenahradí základní lidskou pomoc v běžném životě.
Hodně pomůže třeba:
praktická pomoc v domácnosti
Někdo, kdo uvaří, vyvěsí prádlo, pohlídá miminko, než si v klidu dáte sprchu.
podpora spánku
Střídání s partnerem v nočním vstávání (s odstříkaným mlékem nebo umělým mlékem), někdy pomůže i krátká „ranní šichta“ pro někoho jiného, abyste se aspoň trochu dospala.
setkávání s jinými mámami
Mateřská centra, „kluby maminek“, cvičení s miminky, podpůrné skupiny po porodu, případně upřímné online skupiny, kde se mluví i o psychice, ne jen o příkrmech.
nastavení hranic
Omezit návštěvy, které vás vysávají, říct si otevřeně, co opravdu potřebujete, a odmítnout „rady“, které vám jen zhoršují pocit selhání.
Tohle všechno nejsou rozmary. Jsou to konkrétní kroky, které můžou zabránit tomu, aby se z „obyčejného“ baby blues stala plnohodnotná poporodní deprese, nebo vám pomohou se z ní rychleji dostat.
Obraz čerstvého mateřství bývá na sítích i v časopisech plný plyšových dek, spokojených miminek a usměvavých maminek s kávou v ruce. Málo kdo ukazuje krmení ve čtyři ráno, kdy se cítíte jako cizinec ve vlastním životě.
Jestli si z tohoto článku odnesete jen jednu věc, ať je to tahle:
Pojmy jako poporodní deprese, deprese po porodu, baby blues, poporodní úzkost mohou působit složitě. Nejzásadnější je ale to, jak se cítíte vy a jak zvládáte každodenní život.
Pokud jste si během čtení řekla „tohle jsem já“, zkuste:
Říct si o pomoc při poporodní depresi je projev síly, ne slabosti. Děláte něco nesmírně náročného: donosila jste, porodila a staráte se o malého člověka. Péče o vaši psychiku je součástí toho, být dobrou mámou. A tou už teď jste.