Dudlík patří k výbavě pro miminko, kolem které koluje překvapivě mnoho protichůdných názorů. Jedna maminka na něj nedá dopustit, protože díky němu její dítě konečně spalo. Jiná má pocit, že jí cumlík zkomplikoval začátky kojení. Prarodiče často varují před křivými zuby, zatímco v porodnici může dudlík pomoci miminko utišit při odběru krve z patičky.
Potřebuje tedy dítě dudlík? Nutně ne. Spousta dětí ho nikdy nepřijme a prospívá úplně stejně dobře. Pro řadu rodin ale může být dudlík bezpečným a praktickým pomocníkem, pokud se používá s rozumem. Nejde o to naučit každé dítě na cumlík, ale zvážit dudlík pro a proti a vybrat řešení, které vyhovuje právě vašemu miminku.
Miminka mají od narození silnou potřebu sát. Někdy tím dávají najevo hlad, jindy se jen potřebují uklidnit. V takovém případě jde o takzvané nenutritivní sání, tedy sání bez příjmu mléka.
Dudlík může tuto potřebu uspokojit, aniž by dítě dostávalo mléko ve chvíli, kdy hlad nemá. Některým dětem usnadní zklidnění, usínání nebo zvládnutí nepříjemného vyšetření. Doporučení pro bezpečný spánek kojenců uvádějí, že nabídnutí dudlíku při ukládání ke spánku souvisí s nižším rizikem syndromu náhlého úmrtí kojence.
Neznamená to, že dudlík SIDS spolehlivě zabrání. Je jen jedním z opatření bezpečného spánku. Dítě má spát na zádech, na pevné a rovné matraci, bez polštářů, peřin, mantinelů, hraček a volných dek v postýlce.
Nejčastěji se zmiňuje spojení mezi dudlíkem a SIDS, tedy syndromem náhlého úmrtí kojence. Odborná doporučení pro bezpečný spánek radí dudlík dítěti při denním i nočním spánku nabídnout, pokud ho přijímá. Výzkumy ukazují souvislost mezi používáním dudlíku během spánku a nižším výskytem SIDS.
Přesný důvod zatím není jednoznačně vysvětlený. Dudlík možná ovlivňuje hloubku spánku nebo pomáhá udržet příznivější polohu dýchacích cest. Pro rodiče jsou podstatná jednoduchá pravidla:
Dudlík nenahrazuje zásady bezpečného spánku. Do postýlky nepatří plyšové hračky, polštářky, šňůrky, řetízky ani klipy.
Některé děti mají potřebu sát opravdu výraznou. Vypijí dostatek mléka, mají čistou plenku, a přesto hledají prso, dávají si ruce do pusy nebo jsou neklidné. Nemusí to automaticky znamenat, že mají ještě hlad.
Právě tehdy může cumlík dobře posloužit. Dítě se s ním může uklidnit mezi kojením, v autosedačce, v kočárku nebo při večerní neklidné fázi, kdy nic jiného příliš nezabírá. Rodiče se někdy ptají, zda pomůže dudlík při kolice. Koliku sice nevyléčí, ale samotné sání může některým dětem během pláče přinést úlevu.
Berme ho jako jednu z možností, ne jako jediné řešení. Dítěti může pomoci i nošení, houpání, kontakt kůže na kůži, procházka venku, zavinutí v prvních měsících života při dodržení bezpečnostních zásad nebo nakrmení, pokud dává najevo hlad.
Dudlík při bolesti může být užitečný při krátkých, nepříjemných situacích. Při odběru krve, očkování nebo drobném zákroku může nenutritivní sání snížit viditelný stres dítěte a pomoci mu rychleji se zklidnit.
Ve zdravotnickém zařízení se dudlík někdy kombinuje s dalšími postupy, například s kojením, kontaktem kůže na kůži nebo podáním malého množství sladkého roztoku podle rozhodnutí zdravotníků. Doma ale dudlík nikdy nenamáčejte do cukru, sirupu, džemu ani medu. Med není vhodný pro děti do 12 měsíců, protože může obsahovat spory bakterie způsobující kojenecký botulismus.
Otázka, zda je dudlík škodlivý, nemá jednoduchou odpověď ano nebo ne. Rizika existují, většinou však záleží na tom, kdy dítě dudlík dostane a jak dlouho ho používá.
Pro mnoho maminek je největším tématem dudlík a kojení. Některé děti bez potíží střídají prs a dudlík. Jiné mohou mít potíže, pokud dostanou dudlík dříve, než se kojení dobře rozběhne.
V prvních týdnech se dítě učí správně přisát, efektivně pít a dávat najevo hlad. Maminka si zároveň častým kojením vytváří a udržuje tvorbu mléka. Jestliže dudlík opakovaně oddaluje kojení, může dítě sát méně často. To je citlivé hlavně na začátku, kdy je běžné kojit často a nepravidelně.
Proto laktační poradkyně obvykle doporučují s dudlíkem počkat, dokud není kojení zavedené, často přibližně do 4 až 6 týdnů věku dítěte. Kdy zavést dudlík při kojení poznáte spíš podle toho, jak kojení funguje, než podle přesného data v kalendáři. Dobré známky jsou:
Pokud vás kojení bolí, dítě nepřibývá, máte obavy z malé tvorby mléka nebo se nedaří přisátí, proberte dudlík s dětským lékařem či certifikovanou laktační poradkyní. Dudlík pro a proti kojení je vždy dobré posuzovat podle konkrétní situace rodiny.
Dudlík by neměl sloužit k natahování času mezi krmeními, zejména u malého miminka. Novorozenec se běžně kojí nebo krmí z lahve 8 až 12krát za 24 hodin, při růstovém spurtu i častěji.
Sledujte hlavně dítě, ne hodiny. Mezi časné signály hladu patří probouzení, otáčení hlavy za dotykem, otevírání pusy, mlaskání nebo vkládání ručiček do úst. Pláč přichází často až později. Pokud dítě aktivně hledá prs nebo savičku, nabídněte nejdřív mléko, ne automaticky dudlík.
Používání dudlíku je spojováno s vyšším výskytem zánětu středního ucha, zejména po 6. měsíci věku. Přesný mechanismus není zcela objasněný, ale sání může ovlivňovat tlak ve středním uchu a usnadnit hromadění tekutiny.
Neznamená to, že musí dudlík zmizet přesně v den půlročních narozenin. Dává však smysl postupně omezovat jeho používání přes den a nechat ho hlavně na spaní nebo náročné chvíle, například při cestování či nemoci.
Pokud se záněty středního ucha opakují, proberte s pediatrem, zda by omezení dudlíku nemohlo situaci zlepšit.
V kojeneckém věku dudlík obvykle nezpůsobuje potíže se zuby. Riziko roste při častém a dlouhodobém používání v batolecím věku, zvlášť po druhém roce života. Dudlík a vývoj zubů spolu mohou souviset, protože dlouhé sání ovlivňuje skus i tvar vyvíjejícího se patra.
Rozhoduje četnost i délka používání. Jiná situace je, když má dítě dudlík krátce před spaním, a jiná, pokud ho drží v puse velkou část dne.
Proto je rozumné začít s postupným omezováním s předstihem, ideálně dříve, než dítě nastoupí do školky.
Není to pravda. Potíže označované jako zmatení sání jsou pravděpodobnější, když je dudlík zaveden velmi brzy, ještě před ustálením kojení, nebo když nahrazuje potřebné dávky mléka. Jakmile kojení funguje dobře, dudlík sám o sobě automaticky neznamená konec kojení ani potíže s přisátím.
U tématu dudlík kojení hraje roli načasování a vnímavá reakce na potřeby dítěte.
Ani to neplatí. Odvykání může být někdy náročné, ale dudlík je dočasná etapa. Děti se postupně učí usínat, uklidnit se a zvládat emoce jinými způsoby. Mnohým rodinám usnadní přechod, když začnou dudlík omezovat mezi 6. a 12. měsícem.
Dudlík je pomůcka, ne známka toho, jak dobrý rodič jste. Můžete dítě chovat, kojit, citlivě reagovat na jeho pláč a zároveň mu občas nabídnout dudlík. Jedno nevylučuje druhé.
Péče o novorozence je náročná. Jestli čistý a bezpečně používaný dudlík pomůže zvládnout dlouhou cestu autem nebo uspání dítěte, nejde o selhání. Je to praktické řešení běžné rodičovské situace.
Pokud se pro dudlík rozhodnete, několik jednoduchých zásad pomůže snížit možná rizika a zachovat jeho výhody.
U kojených dětí je vhodné počkat na zavedené kojení, často zhruba do 4 až 6 týdnů. U dětí krmených umělým mlékem lze dudlík někdy nabídnout dříve, přesto mají signály hladu vždy přednost.
Dudlík můžete nabídnout při denním spánku a večer při ukládání. Když po usnutí vypadne, znovu ho nevracejte.
Držte se těchto pravidel:
Neexistují jediné správné narozeniny, kdy musí dudlík definitivně pryč. Praktickým cílem ale bývá začít jeho používání omezovat mezi 6. a 12. měsícem, kdy se dítě může učit jiné způsoby zklidnění.
Nejprve ho zkuste ponechat jen na denní a noční spánek. Později ho můžete nahradit večerním rituálem, písničkou, hlazením po zádech, mazlením nebo oblíbenou knížkou před spaním.
Pokud řešíte, dudlík kdy přestat, rozumným cílem je skončit přibližně do 2 let věku. Snížíte tím pravděpodobnost změn skusu a odvykání bývá snazší než u staršího dítěte. Pozvolný postup většinou funguje lépe než náhlý zákaz a zbytečný boj.
Dudlík není zázračné řešení, ale ani automatický problém. Ve správný čas, při dobré hygieně a s plánem na postupné odložení může být v prvních měsících života příjemným pomocníkem.