Poporodní deprese - jak ji poznat, proč vzniká a kde najít pomoc

První týdny s miminkem bývají líčeny jako výjimečné a šťastné období. Pro řadu maminek jsou ale zároveň děsivé, osamělé a mnohem náročnější, než čekaly. Pokud se cítíte prázdná, úzkostná, podrážděná, odpojená od sebe i dítěte nebo jen s vypětím sil zvládáte další den, neselháváte. Možná prožíváte poporodní depresi a existuje pomoc.

Poporodní deprese je zdravotní obtíž, ne důkaz toho, že své dítě nemilujete nebo že nejste dost dobrá máma. Požádat o podporu není slabost. Je to péče o vás i o celou rodinu.

Poporodní deprese je častá, přesto zůstává bez povšimnutí

Odhaduje se, že postnatální deprese postihne přibližně 10 až 20 % žen po porodu. Skutečný počet může být ještě vyšší. Mnoho maminek se nikomu nesvěří, protože se stydí, bojí se odsouzení nebo mají pocit, že by se měly jednoduše „víc snažit“.

Deprese se může objevit už v těhotenství, několik dní po porodu i s odstupem několika měsíců. Nemusí vypadat jen jako neustálý pláč. Některé ženy prožívají hlavně silnou úzkost, jiné necitlivost, vztek, vyčerpání nebo pocit, že samy sebe nepoznávají.

Můžete kojit, chodit na kontroly, usmívat se na návštěvy a sdílet hezké fotografie. Zvenčí může vše působit v pořádku. Uvnitř ale možná počítáte hodiny do večera a přemýšlíte, jak zvládnete další den.

Poporodní deprese u maminek se může objevit bez ohledu na věk, finanční situaci, partnerský stav, původ nebo to, zda bylo těhotenství plánované. Psychické potíže po příchodu dítěte mohou zažívat i partneři či adoptivní rodiče, tento text se však zaměřuje především na ženy po porodu.

Baby blues nebo poporodní deprese?

Mnoho žen po porodu zažije takzvané baby blues, někdy označované jako poporodní splín. Hladiny hormonů se rychle mění, chybí spánek, tělo se zotavuje po porodu a každodenní život se převrátí naruby. To je samo o sobě velká zátěž.

Baby blues obvykle začíná několik dní po porodu. Může se projevovat plačtivostí, podrážděností, výkyvy nálad, přetížením nebo úzkostí. Ve většině případů samo odezní během dvou týdnů.

Rozdíl mezi tím, zda jde o baby blues nebo poporodní depresi, není v tom, kolikrát pláčete. Důležitá je délka obtíží, jejich síla a to, zda se stav místo postupného zlepšování zhoršuje.

Baby blues obvykle:

• Začíná během prvních dnů po porodu
• Ustupuje přibližně do dvou týdnů
• Přichází ve vlnách, není trvalé
• Většinou zcela nebrání v běžném fungování
• Alespoň částečně se zmírní po odpočinku, jídle, podpoře blízkých nebo uklidnění

Příznaky poporodní deprese mohou zahrnovat:

• Obtíže, které trvají déle než dva týdny
• Smutek nebo úzkost, jež postupně sílí
• Pocit, že nezvládáte ani běžné denní úkoly
• Potíže se jídlem, spánkem, hygienou nebo odchodem z domu
• Odtažitost vůči miminku či strach z vlastních myšlenek
• Ztrátu zájmu o věci, které vám dříve přinášely úlevu nebo radost

Pokud přemýšlíte, jestli je váš stav „dost vážný“, je to samo o sobě důvod obrátit se na někoho dalšího. Nemusíte čekat, až se dostanete na úplné dno.

Přehled příznaků poporodní deprese

Příznaky poporodní deprese nejsou u všech žen stejné. Některé maminky cítí hlavně hluboký smutek, jiné prožívají spíš úzkost, vztek, neklid nebo emoční prázdno.

Možná poznáváte jen jeden bod, možná jich je více. Následující přehled vám může pomoci pojmenovat, co se s vámi děje:

• Dlouhotrvající smutek, plačtivost, prázdnota nebo beznaděj
• Ztráta zájmu o činnosti, které vám dříve dělaly radost
• Pocit odcizení od dítěte nebo potíže s navazováním vztahu
• Silná vina, stud nebo pocit vlastní bezcennosti
• Přesvědčení, že jste „špatná máma“, i když děláte maximum
• Změny chuti k jídlu, například téměř nejíte nebo se přejídáte pro útěchu
• Nespavost, přestože dítě spí a vy byste mohla odpočívat
• Extrémní únava, která je hlubší než běžné vyčerpání novopečených rodičů
• Vyhýbání se partnerovi, rodině nebo přátelům
• Potíže se soustředěním, rozhodováním či zapamatováním běžných věcí
• Neustálé obavy, závodící myšlenky nebo pocit, že se stane něco hrozného
• Výbuchy vzteku, netrpělivost a podrážděnost, které pro vás nejsou typické
• Pocit uvěznění, otupělosti nebo naprostého nezvládání
• Myšlenky na sebepoškození, ublížení dítěti nebo přání zmizet

Nechtěná vtíravá myšlenka automaticky neznamená, že chcete dítěti ublížit. Poporodní úzkost může přinášet děsivé představy právě proto, že vám na bezpečí miminka velmi záleží. Myšlenky na ublížení sobě nebo dítěti ale vždy vyžadují rychlou odbornou pomoc. Řekněte to někomu ještě dnes.

Kdy vyhledat akutní pomoc

Pokud máte pocit, že byste mohla ublížit sobě nebo někomu jinému, volejte ihned 155 nebo 112, případně jeďte na nejbližší psychiatrickou pohotovost či urgentní příjem. Nezůstávejte s takovými myšlenkami sama.

Nonstop můžete zavolat také na Linku první psychické pomoci 116 123. V případě bezprostředního ohrožení vždy volejte zdravotnickou záchrannou službu.

Vzácným, ale závažným stavem je poporodní psychóza. Může se projevovat zmateností, silným neklidem, slyšením hlasů, viděním věcí, které ostatní nevnímají, paranoiou nebo přesvědčeními odtrženými od reality. Jde o akutní stav vyžadující okamžitou lékařskou péči. Volejte 155 nebo 112.

Jaké jsou příčiny poporodní deprese?

Na otázku, jaké jsou příčiny poporodní deprese, neexistuje jediná odpověď. Obvykle jde o souhru biologických změn, psychického vyčerpání, předchozích zkušeností i praktických nároků péče o novorozené dítě.

Náročný porod sám o sobě depresi nezpůsobí. A bezproblémový porod ani zdravé miminko před ní automaticky neochrání. Některé okolnosti ale pravděpodobnost potíží zvyšují.

Rizikové faktory zahrnují:

• Osobní zkušenost s depresí, úzkostmi, traumatem nebo bipolární poruchou
• Depresi či úzkost v těhotenství
• Výskyt poruch nálady v rodině
• Traumatický, děsivý nebo komplikovaný porod
• Předčasný porod nebo hospitalizaci dítěte na novorozeneckém oddělení
• Obtíže s kojením či fyzickým zotavováním po porodu
• Nedostatek praktické a emoční podpory
• Napětí ve vztahu, konflikty nebo domácí násilí
• Finanční nejistotu, problémy s bydlením nebo obavy z práce
• Neplánované těhotenství nebo rozpaky a smíšené pocity z rodičovství
• Perfekcionismus a tlak na to, aby žena byla „dokonalou mámou“
• Výraznou citlivost na hormonální změny, například těžký premenstruační syndrom nebo dřívější změny nálad při hormonální antikoncepci

Nedostatek spánku umí všechny obtíže zesílit. Stejně tak izolace. Máma, která několik dní nevedla pořádný rozhovor s jiným dospělým, může nabýt dojmu, že je jediná, kdo to má tak těžké. Není.

Proč si tolik maminek neřekne o pomoc

Největší překážkou bývá stigma. Novopečené maminky často slýchají, že by měly být šťastné, vděčné, naplněné a okamžitě zamilované do svého dítěte. Když skutečnost vypadá jinak, snadno nastoupí stud.

Možná si říkáte: „Měla bych být šťastná.“ Nebo: „Ostatní to zvládají, tak proč já ne?“

Takové myšlenky jsou projevem trápení, nikoli důkazem, že jste nedostatečná.

Silný může být i strach z odsouzení. Některé ženy se bojí, že je gynekolog, praktický lékař, porodní asistentka nebo sociální pracovnice označí za neschopné matky. Jiné mají obavu, že jim někdo dítě odebere.

Vyhledání pomoci kvůli poporodní depresi neznamená, že vám někdo vezme dítě. Zdravotníci a další odborníci mají rodině pomoci a podpořit bezpečí dítěte i rodičů. Otevřeně mluvit o depresi, úzkostech, vtíravých myšlenkách nebo vyčerpání je zpravidla první krok ke správné péči. Požádat o pomoc ukazuje zodpovědnost a snahu chránit sebe i dítě.

Postnatální deprese někdy unikne pozornosti i proto, že nevypadá jako smutek. Žena může říkat, že je „jen unavená“, trpět bolestmi hlavy, přehnaně kontrolovat režim dítěte nebo být neustále ve střehu. Může jít o poporodní úzkost, depresi nebo jejich kombinaci.

Jak získat pomoc při poporodní depresi

Nemusíte svůj stav vysvětlit dokonale. Stačí jedna věta: „Po porodu to nezvládám.“ Nebo: „Mám strach, že mám poporodní depresi.“

Začněte u gynekologa, praktického lékaře nebo porodní asistentky

Pokud řešíte, kde hledat pomoc při poporodní depresi, obraťte se na svého gynekologa, praktického lékaře, psychiatra nebo porodní asistentku. Mohou zhodnotit vaše potíže, doporučit další postup, vyloučit tělesné příčiny, například chudokrevnost či onemocnění štítné žlázy, a případně vás odeslat k psychiatrovi, psychologovi nebo do specializované perinatální péče.

Pomůže, když popíšete, jak dlouho obtíže trvají, jak ovlivňují spánek a běžné fungování a zda vás děsí vlastní myšlenky. Pokud je pro vás těžké mluvit, vezměte si s sebou partnera, kamarádku nebo si předem napište pár bodů na papír.

Zeptejte se na Edinburghskou škálu poporodní deprese

Edinburghská škála postnatální deprese, často označovaná zkratkou EPDS, je krátký dotazník používaný k zachycení možných příznaků deprese a úzkosti po porodu. Může vám jej nabídnout zdravotník, případně lze dohledat online test poporodní deprese jako orientační sebehodnoticí pomůcku.

Nejde však o stanovení diagnózy. Samotné skóre nemůže vystihnout celý váš příběh. Může vás ale upozornit, že už není potřeba své potíže zlehčovat a je na místě obrátit se na odborníka.

Obraťte se na odborníka

Velkou změnu může přinést psycholog, psychoterapeut nebo psychiatr, který rozumí obtížím v těhotenství a po porodu. Pomoc lze hledat ve zdravotnickém zařízení, v poradně i v soukromé praxi.

Důvěryhodné informace, sdílení zkušeností a podpůrné skupiny nabízí například organizace Úsměv mámy, která se zaměřuje na psychiku žen v období mateřství. Úlevné může být i setkání s dalšími maminkami, osobně nebo online. Slyšet od jiné ženy „Měla jsem to podobně“ někdy rychle naruší pocit, že jste na všechno sama.

Léčba poporodní deprese funguje

Není žádná medaile za to, že vše přetrpíte bez pomoci. Léčba poporodní deprese bývá účinná a mnoho žen se při vhodné kombinaci podpory, terapie a případně léků cítí výrazně lépe.

Psychoterapie

Psychoterapie patří mezi základní možnosti pomoci. Dobré výsledky má například kognitivně-behaviorální terapie neboli KBT. Pomáhá zachytit kruté a automatické myšlenky, zpochybnit nepomáhající přesvědčení a najít konkrétní postupy pro těžké chvíle.

Užitečná může být i interpersonální terapie, zvlášť pokud se na nízké náladě podílejí změny ve vztazích, konflikty, ztráta nebo nedostatek podpory.

Terapie nemá být jen rozhovorem o dítěti. Jste celá osobnost. Patří sem vaše identita, tělo, vztahy, minulost, vztek, obavy i představy o budoucnosti.

Léky

Antidepresiva mohou být důležitou součástí péče při středně těžké až těžké depresi. Často se předepisují léky ze skupiny SSRI a některé z nich lze po konzultaci s lékařem užívat i při kojení.

Psychiatr nebo praktický lékař s vámi probere přínosy, možné nežádoucí účinky, vaši zdravotní historii i situaci kolem kojení. Léky nezačínejte ani nevysazujte náhle bez doporučení lékaře. I neléčená deprese s sebou nese rizika a na vašem zdraví záleží.

Podpůrné skupiny a praktická pomoc

Podpůrná skupina nenahrazuje akutní odbornou péči, může ale být velmi důležitou oporou. Některá setkání jsou přístupná i s dětmi, takže nemusíte shánět hlídání. Jinde se lze připojit online, což je vhodné, pokud často kojíte, nemůžete ven nebo jste příliš vyčerpaná na cestování.

Praktická pomoc je také součást podpory při léčbě. Sousedka, která přinese oběd, sourozenec, který vypere prádlo, nebo kamarádka, jež na chvíli pochová miminko, abyste se mohla osprchovat, nedělají maličkost. Ve vyčerpání mohou znamenat opravdu hodně.

Změny v režimu jako doplněk léčby

Pohyb, spánek, jídlo a kontakt s lidmi samy o sobě depresi nevyléčí. Nenechte si namluvit, že stačí „jít na procházku“. Vedle terapie a medikace ale mohou zotavení podpořit.

Zkuste co nejmenší možnou variantu:

• Deset minut venku s kočárkem
• Zdřímnout si, zatímco někdo jiný hlídá dítě
• Sníst plnohodnotné jídlo místo přežívání na sušenkách a vystydlém čaji
• Poslat jednu upřímnou zprávu člověku, kterému věříte
• Domluvit si pravidelný kontakt s jiným dospělým
• Přijmout pomoc bez omlouvání za nepořádek doma

I malé kroky jsou kroky.

Jak pomoci člověku s poporodní depresí

Partneři, příbuzní a přátelé často chtějí pomoci, ale nevědí, co říct. Začněte tím, že budete poslouchat bez snahy pocity hned opravovat nebo zlehčovat.

Zeptejte se přímo: „Jsi opravdu v pořádku?“ Pak chvíli počkejte. Nemusíte ticho hned zaplnit.

Pokud přemýšlíte, jak pomoci ženě s poporodní depresí, zaměřte se na konkrétní a dlouhodobou podporu:

• Seznamte se s příznaky poporodní deprese a změny berte vážně
• Řekněte: „Věřím ti“ a „Není to tvoje vina“
• Vyhněte se větám jako „Hlavně že je dítě zdravé“ nebo „Měla by sis to užívat“
• Převezměte na chvíli péči o dítě, aby se mohla vyspat, osprchovat, najíst, projít nebo jít na terapii
• Nabídněte konkrétní pomoc: „V úterý ti přivezu oběd“ funguje lépe než „Kdybys něco potřebovala, ozvi se“
• Povzbuďte ji, aby kontaktovala gynekologa, praktického lékaře, psychiatra nebo psychologa
• Nabídněte, že pomůžete zavolat, budete u hovoru nebo ji doprovodíte na vyšetření
• Ozývejte se opakovaně, ne jen jednou
• Pokud mluví o tom, že by ublížila sobě nebo dítěti, zajistěte akutní pomoc

Nezlehčujte vztek, stažení do sebe, paniku ani otupělost jen proto, že žena nepláče. Deprese nemusí být navenek tichá ani viditelná.

I vy si zasloužíte péči

Mateřství neznamená, že se musíte úplně ztratit. Máte právo potřebovat pomoc. Máte právo říct, že si neužíváte každou chvíli. Smíte mít složité pocity z porodu, kojení, svého těla, vztahu i nového života.

Poporodní deprese umí namluvit, že už bude budoucnost navždy temná. Není to pravda. S pomocí, vhodnou léčbou postnatální deprese, časem a podporou se lidé zotavují.

Nemusíte si pomoc zasloužit tím, že se nejdřív ještě více zhoršíte. Řekněte to dnes jednomu člověku. Gynekologovi. Praktickému lékaři. Partnerovi. Kamarádce. Jiné mámě, která by mohla rozumět.

Požádat o pomoc z vás dělá silnější mámu, ne slabší.